Autorka Terezas Diary: Odpočinek je mojí slabinou, teď se učím trochu zvolnit

Je lektorkou jógy, vytváří veganské recepty, z nichž se jeden dostal i do tištěné kuchařky australského vydavatelství, má vlastní kolekci oblečení a k tomu inspiruje přes čtyřiadvacet tisíc lidí na instagramu, kteří její profil sledují. Autorka blogu Terezas diary Tereza Šlancarová toho zvládá hodně a jak sama přiznává, v odpočívání má velké nedostatky.

Je začátek roku..je něco, co byste chtěla stoprocentně v nadcházejícím roce zvládnout?

V nadcházejícím roce bych ráda úspěšně prošla do třetího ročníku bakalářského studia, chtěla bych co nejvíce cestovat a také posouvat svojí tvorbu - už teď mám v hlavě spoustu nových projektů! Přesto si ale tentokrát nedávám žádné přehnané cíle. Můj hlavní cíl je užít si cestu!

Věnujete se celé řadě aktivit, co Vám zabere nejvíce času?

Snažím se čas mezi své aktivity rozdělovat rovnoměrně, přesto mi ale nejvíc času rozhodně zabere má tvorba. Pracuji prakticky každý den od rána až do večera - vymýšlím recept, zkouším ho, sepisuji, fotím, upravuji fotky, nahrávám je, vymýšlím popisky... K tomu také natáčím videa na Youtube a s tím je ještě dvakrát tolik práce. Upřímně mě to ale neuvěřitelně baví a naplňuje, proto jsem vděčná, že to můžu brát jako svojí práci.

Jste lektorka jógy, studujete, vaříte...je těžké to všechno zvládnout? Máte čas někdy nicnedělat?

Jsem známá svým přehnaným plánováním, ale myslím, že právě díky tomu to všechno celkem zvládám. Přiznávám ale, že odpočinek je mojí velkou slabinou, a že nic nedělat prostě neumím. Nicméně už jsem pochopila, že i odpočinek je důležitou součástí zdravého životního stylu, a že není nic špatného na tom, jednou za čas prostě vypnout - proto se teď naopak učím trochu zvolnit!

Četla jsem jeden starší rozhovor s Vámi, v němž zmiňujete, že jedinou Vaší neveganskou „neřestí" je tvaroh, ale chcete na tom zapracovat. Podařilo se?

To musel být asi nějaký starší rozhovor, jelikož zrovna nedávno to byl rok, co jsem oficiálně přestala jíst živočišné produkty a přešla jsem na veganství. Nicméně je pravda, že na tvarohu jsem byla opravdu závislá a dlouhou dobu jsem se ho neuměla vzdát - když se mi ale podařilo vymyslet chuťově přesnou kopii, bylo rozhodnuto.

Jak je to dlouho, kdy jste se rozhodla změnit způsob stravování? Co bylo na změně nejtěžší?

Na veganství jsem přešla 11.1. 2018 a vůbec to nebylo tak těžké, jak si spousta lidí myslí - vše je jen o zvyku! Mně osobně navíc maso nikdy nechutnalo, vajíčka mi přestala chutnat postupem času a z mléčných výrobků jsem jedla jen zmiňovaný tvaroh. Své tělo jsem tedy do žádné změny nenutila, naopak si o ní řeklo tak nějak samo.

Setkáváte se stále s nějakým nepochopením okolí či radami, jak je to vlastně špatně? Nebo Vám připadá, že společnost už je v tomhle směru o něco vyspělejší a otevřenější?

Mám to štěstí, že se pohybuji v komunitě lidí, kde je veganství celkem běžné, takže se s nějakými narážkami zas tak často nesetkávám. Přesto se ale najdou lidé, kteří mě kvůli mé stravě uráží a veganství odsuzují. Rozhodně je společnost otevřenější než dřív, lidé se nebojí experimentovat, v obchodech se dají běžně sehnat veganské produkty, vzniká spousta nových veganských bister...Přesto si ale myslím, že co se týče respektování alternativních forem stravování, je před námi stále dlouhá cesta v porovnání se zahraničím.

Máte e-book s recepty, psala jste však, že byste chtěla vydat tištěnou kuchařku. Změnilo se něco na tomto snu, jste mu třeba o něco blíž nebo už se spíše chcete držet jen online?

E-booky už jsem vydala tři. První v době, kdy jsem byla vegetariánka, proto jsou v něm především zdravé recepty a mé rady ke zdravému životnímu stylu obecně. Druhý jsem sepisovala už v době, kdy jsem přecházela na veganství, proto jsem ho pojala jako takového kapesního průvodce k přechodu na rostlinnou stravu. Kromě spousty receptů jsou v něm také rady, odkud přijímat důležité živiny jako jsou železo nebo bílkoviny či jak chuťově nahradit živočišné produkty. Posledním e-bookem jsem se snažila ukázat, že může být i veganská strava levná, a proto všechny recepty vyžadují jen pár ingrediencí, které se dají sehnat v běžných supermarketech za pár korun. Napsat papírovou knížku je můj sen a věřím, že se mi jednou splní. Teď ale cítím, že ještě nenastal ten správný čas.

V roce 2017 se Váš recept dostal do knihy australského vydavatelství Vegan bowls for vegan souls. Stalo se i od té doby něco, co považujete za velký úspěch?

Děkuji moc! Toho, že jsem z České republiky byla do této knížky vybraná právě já si nepopsatelně vážím a upřímně tomu doteď nemůžu uvěřit - je to doslova splněný sen! Další projekty, na které jsem pyšná, jsou mé e-booky, vlastní kolekce oblečení, limitovaná edice Tereza's diary kešu másel nebo Deníček citátů, který jsem vydala v nedávné době.

Na instagramu máte 24 tisíc sledujících, co Vás na tom jejich „sledování" nejvíc baví – je to možnost, že můžete někoho inspirovat, poradit, motivovat..jste s lidmi i nějak osobněji v kontaktu?

Asi to bude znít jako klišé, ale blog dělám opravdu hlavně pro radost a pro ten úžasný pocit, že svou tvorbou můžu někomu pomoct. Spolupráce jsou možná fajn, ale žádná se nevyrovná zprávám nebo komentářům od mých odběratelů. Dokonce už jsem uspořádala tři společná setkání a byly to ty nejkrásnější zážitky v mém životě!

Kdo Vás inspiruje?

Inspiruji se především v zahraničí, a to hlavně v Austrálii. Právě Austrálie je totiž moje vysněné místo, kam bych jednou ráda odjela na nějakou delší dobu! Mou největší inspirací jsou Maddie Lymburner, Tess Begg nebo Earthy Andy.

A poslední věc – bez čeho si nedovede představit svůj den?

Bez rozpečených batátů s arašídovým máslem po lekci jógy!

15. 01. 2019